Na tomto ostrově trávíme více času, než jsme měli v plánu, ale o to jsme více obohaceni krásami a pestrostí přírody Langkawi. Ostrov Rebak je hotelový komplex spojený s marinou pro stovky lodí.
Kolem poledního přestáváme na Langkawi a hned po prvních krocích na pevné zemi víme, že je to TO ONO! Od první minuty se cítíme skvěle. Všechno kolem je nám známé a velmi příjemné. Taxikáře, který nám nabízí svezeni za RM 30,- „only“ s úsměvem odmítáme a jedeme za dvacet. Těšíme se na loď, náš druhý domov! Během našeho pobytu v Čechách prošla loď po celkové revizi řadou oprav a my bychom se měli tentokrát vyvarovat nepříjemných překvapení. Stojíme v suchém doku a první cesta vede po žebříku do lodi. Komáři se tentokrát nezdají být tak agresivní a proto si chceme první noc užít venku. Velká chyba, kterou už na Rebaku nezopakujeme. Bohužel při důkladnější kontrole lodi přicházíme na několik dosud neopravených závad, plánovaný pobyt v marine se nám prodlužuje. Čas vyplňujeme úklidem lodě a na motorce vyrážíme obdivovat krásy ostrova Langkawi.
Pondělí 2.11.2015
Jedeme na motorce do Kuahu. Už v půli cesty začal skútr vydávat podezřelé zvuky a po zastavení se už nerozjel. Kouslé zadní kolo by mohlo znamenat zadřenou převodovku. Bereme taxi a vracíme se zpět do půjčovny. Dostáváme druhou motorku, která v zatáčkách sice lehce plave, ale jede. V Kuahu kupujeme vše potřebné a protože se to nad námi pekelně černí, usedáme v nejbližší hospůdce, abychom v suchu prečkali tu činu. V klidu vybíráme, hlavně žádný spěch… Najednou se nám zdá, že se nějak moc setmělo… Že by to bylo tou přicházející bouřkou? Mrkneme na hodiny a uvědomujeme si, že za 30 minut odjíždí poslední speedboat z Langkawi na Rebak. To je přesně tolik, kolik potřebujeme na cestu. Ve dne a v dobrém počasí. Jídlo místo na talíř do krabičky, pití na ex, plný plyn, motanice v jednosměrkách. Pocitově vyrážíme k hlavní silnici. Cesta je slepá a navíc jsme se málem vyváleli v bahně. Další pokus-cesta vede na druhou stranu. Naštěstí po pár stech metrech nám brání otočit se do protisměru jen výstražné kužely, které zakazují otáčení do protisměru:-). Kličkujeme mezi auty, je tma, začíná pršet a silnice je mokrá. Mydlíme to na doraz. Přijíždíme k molu, motorkou skoro až do přístřešku pro jindy čekající pasažéry. Speedboat je sto metrů od břehu. Obsluha pochopila a pískáním, máváním a skákáním se snaží člun přivolat zpět… Podařilo se! Malou chvíli na to už sedíme doma a v klidu si pochutnáváme na ještě teplé večeři.
Na Rebaku jsme skoro 2 týdny. Každé ráno se probouzíme později, asi jsme otrávení všemi těmi sajrajty proti komárům!! Úpravy a opravy na lodi váznou, solárni panely nemáme stále namontované a objevujeme další vážné vady-děravý tank na vodu a nefunkční ledničku. Nezbývá, než se smířit s duchem Asie a opět přijmout za svůj, místní pohled na věci kolem nás…hlavně nikam nespěchat, na všechno je mnohem vice času, než který je potřeba a ten, jelikož se stáváme součásti dění, najednou máme i my. Prodlužujeme pronájem motorky a denně vyrážíme na výlety po ostrově, které střídáme s příjemným lenošením na pláži a u bazénu. Na našich projížďkách se soustředíme na jedné straně na co nejlepší orientaci a zmapování pro nás důležitých specializovaných obchodů, dílen a institucí a na straně druhé se kocháme tropickou přírodou a navštěvujeme turistické cíle jako například překrásné vodopády, skutečně úžasnou krokodýlí farmu, pozorujeme obrovské vodní buvoly, odpočívající v bahně rýžových polí, která v dáli přecházejí v temnou hradbu divoké džungle cíporostlých hor. U bazénu se naopak nesoustředíme na nic, což je také fajn. Chtěli jsme původně trávit volný čas na Rebaku u moře, bohužel plavající párky, vajíčka a různé kousky igelitu, nás odradily. Mezi zážitky, které opravdu stoji za to, musíme bezpochyby na jednu z prvních příček zařadit místní asijskou kuchyni. Jídlo si tady neskutečně užíváme. Jíme s místními jídlo připravované na pláži, sedíce na plastových židlích v písku, pod střechou z igelitové plachty natažené mezi palmami. V 5* hotelu za prakticky stejné jídlo zaplatíte třeba i dvacetinásobek. Samozřejmě je tady i nespočet restaurací, kde si náramně pochutnáte v příjemném prostředí, s milou obsluhou, za velmi přijatelné ceny. Obzvlášť jsme si oblíbili snídaně v místních muslimských jídelnách, kde si v bufetu nabereme rýži, kousek ryby, kuře, mořské potvory a úžasné spicy omáčky. Majitel plný talíř zkoukne a stanoví cenu. I když nám počítá jistě dvakrát tolik, co místním, cena je úsměvná. Většina místních se na nás culí a někteří se snaží o konverzaci, což vítáme a naši vstřícnost k výměně informací odměňují dalšími úsměvy.
Už jsme tady tři týdny a jediný posun na lodi je namontovaná konstrukce pro solární panely a zdvihací zařízení pro náš nový člun, bez záruky zalaminátovaná nádrž na vodu a nová vysílačka. Starou nám odpálila v dubnu velká bouře cestou ze Sumatry. Včera dorazil na Rebak Standa, což je pro nás příjemné zpestření pobytu. Rádi bychom byli tak rychlí jako on a opustili Rebak nejdéle v sobotu. Domluvili jsme se, že společně poplujeme přes Similánské ostrovy v severozápadních vodách Thajska, až na souostroví Suriny, které je vzdálené jen asi čtyři námořní míle od barmské hranice. Cestou se musíme přihlásit do Thajska na Phuketu, kde se pokusíme koupit harpunu. Máme na zábradlí lodi nový gril a ryba na roštu přímo na moři je velká pohoda. Samozřejmě máme na palubě i několik prutů pro různé způsoby a techniky lovu, ale nechceme nic nechat náhodě. Před tím vším ale musíme nejprve převzít dokončenou loď a vše odzkoušet, nakoupit zásoby, natankovat naftu a projít procedurou odhlášení nás i lodi z Malaysie.
