Ráno na Ko Roku není o moc lepší. Svítá, ostatní lodě jsou dávno fuč a my chceme také zmizet stůj co stůj. V kempu nacházíme stan, kde ti dva, jako mimina, vyspávají noční mejdan.
Později se dovídáme, že pařili romanticky do rána na pláži pod hvězdami a Tick učila Peetra chytat kraby do ruky. Prý snad jen trochu pofukovalo. O pár set metrů dál, celou tu dobu, nám dvěma na hlavách tančili všichni čerti čardáš. Vstávat se jim nechce, nechápou, ale jsme nekompromisní. Musíme odtud a to hned. Jedeme zpět k civilizaci a hlavně do větrného stínu na Ko Lantu. Správné rozhodnutí, protože vlny se valí dál a síla větru je na hranici bezpečné jízdy pod plachtami. Chvílemi nám zatrne, když se vítr při poryvu větru vrhá proti vlnám a jen sotva unikáme převrácení. Jelikož stále nefunguje motor Genoy, stahujeme ji na přídi ručně. Aleš lítá nahoru, dolů. Nesnáší horské a adrenalinové dráhy, ale tady se mu to líbí. Nohy nejdřív málem máchá ve vodě a pak letí možná i pět metrů nahoru. Peetr, ještě v pohodové náladě, zatímco my máme plné ruce plachet, zaskakuje u kormidla a nakonec nadšeně a velmi dobře, pod naším dohledem, odřídí celý zbytek cesty. A že jsme si na vlnách pořádně zaskákali! Jsme v cíli. Sám tomu ještě nevěří a stále plný adrenalinu a s plnou nůší zážitků si pro jistotu celkem netradičně otevírá Singhu a po ní ještě několik (hodně) dalších.
Jsme na jižní části ostrova Ko Lanta a zhluboka jsme si všichni oddychli. To si zaslouží výbornou večeři!!! Půjčujeme motorky a máme chuť na steaky. Tušíme, že to nemusí být v Thajsku ten nejlepší nápad, ale chceme pořádný kus masa! Jedeme do nedaleké restaurace, kterou vychvalují na všech reklamních letácích. Vypadá dobře, přístup personálu výborný. Tak proč ne… Steakům tu věnují celou stránku na jídelním lístku, tak neváháme. Na dotaz „odkud to hovězí pochází“ se číšnice snaží něco vymyslet, ale než by nám dala špatnou informaci, odchází se zeptat do kuchyně. Vrací se a s milým úsměvem sděluje „maybe Malaysia, maybe India“. Kráva z Indie…??? Toto jasné znamení jsme však lehkomyslně přešli a celkem jasné varování nevyslyšeli. Steaky objednáváme. Slabý nádech pochybností, se rozplývá jako pára nad hrncem ve chvíli, kdy se obsluha s výrazem vyjadřujícím skutečný zájem zkušeně dotazuje na námi požadovaný stupeň úpravy masa. Ale to by to nesměla být kráva z Indie. Aleš to měl nejhorší, dokonce v té krávě nechal i úlomek svého zubu. A to snědl jen pár soust. Číšnice stále pobíhající mezi stoly se s úsměvem ptá „Is it good?“ Aleš na to „No, it is very hard meat!“ Tohle je podle vás filet a medium? Servírka spojí ruce, zakývá hlavou a odvětí : „No sir, it is well done. I’m solly, I’m solly“ a s úsměvem odchází. Tím bylo vše vyřízeno. Může se snad někdo zlobit? Kolem spousta povykujících a pobíhajících dětí nám nedělala nejlepší společnost, spíše to vypadalo jako v mateřské škole. Co jsme mohli ukousnout, to jsme dojedli a přesunuli se na bar k pláži, kde jsme si spravili chuť pár pivy a koktejly.
- Ujetá vzdálenost: 19,3 NM
- Celkový čas: 4h 13m
4.2.2015
Dnes nic neděláme a taky to není špatné. Přečíst si pár stránek knížky, časopisu nebo vyluštit sudoku … Možná už jsme takový klidný den potřebovali. Navečer jedeme na břeh a o pár kilometrů dál parkujeme a procházíme pláž při západu slunce. Zastavujeme u restaurace s nabídkou čerstvých ryb. Tentokrát je to dobrá volba a my jsme naprosto spokojeni s BBQ večeří, kterou nám servírují. Obří krevety, snaper, tuňák, baraccuda, pečené brambory a několik lahví bílého vína. Užíváme si závěr poklidného dne s krásným výhledem na moře. Najednou jsme v celé restauraci sami. Zvedáme se a personálu evidentně spadl kámen ze srdce.
5.2.2015
Po snídani vyjíždíme na pevninu. Chceme projet ještě nepoznaná místa Ko Lanty. Po pár stovkách metrů zastavujeme u půjčovny motorek, která nabízí i jejich opravu. Jestli rozumí motoru, tak výměna našeho alternátoru by pro ně měla být hračka. Místní opravář na všechno souhlasně kýve, nic není problém, „I’m good mekanik“. Dokonce slibuje i opravu motoru v malém člunu-alias Dinghym-alias Mlaskounovi, který při vyšších otáčkách prokluzuje. Má čas hned, tak se s ním vracíme zpět na loď. Znovu se přesvědčujeme o tom, že v Thajsku nejsou schopni vyměnit ani žárovku. Mladík chvilku civěl na motor, pak si nechal ukázat starý alternátor… řekl, že neví, že zavolá friend, který je mechanik v resortu na pláži a má na starosti lodě. To je ono! Máme po starostech. S opravou motoru na Mlaskounovi proběhl úplně stejný proces. Jelikož chtěl zachránit čest Thajska, slíbil, že za friendem raději zajde osobně a domluví opravu. Máme se stavit navečer. Projíždíme západní část ostrova až dolů k cikánské vesnici. Cestou zpět neodoláme kouzlu Old Town a procházíme tímto uklidňujícím místem. Zastavujeme se v restauraci Shine Talay, mají tu moc dobrý domácí, ledový čaj. Jsme rozstřelení z hospůdky vedle, kde je nejdřív pár stolů, pak delší zchátralé molo a na konci pouze jeden stůl s romantickým párem. Srandovní!! Na zpáteční cestě se setkáváme s Peetrem a Tick, kteří měli svůj program a nyní se společně vracíme na loď. Ještě zastávka u našeho mechanika… Bohužel pokračujeme v jízdě s nepořízenou. Slíbený kontakt nemá, protože ani tento „odborník“ na lodě, alternátor nezapojí a odkázal nás na Phuket. Teď už víme, že pokud nám odejde motor, nikde nám nepomůžou a my na ten Phuket budeme muset třeba doplavat… Na pevnině není ani náznak horšího počasí, ale na moři to pořádně fičí. Není možné sedět v kokpitu, tentokrát rádi zůstaneme uvniř lodi. Připravili jsme si „zbytkovou“ večeři, která vždycky hodně chutná… a už to jede, první pivo, druhé, třetí… Daleko po půlnoci, když už chceme jít spát se Peetr chystá opustit loď – úplně a navždy. Ani jsme si nevšimli, že si během večera sbalili. Uklizená kajuta a tašky v pozoru nás ujistily, že to myslí vážně. Doprovodili jsme je na břeh a „unavení“ zalehli do postele.
6.2.2015
Jelikož nemáme na dnešek ještě žádný program, přidávame se k Peetrovi a jedeme na sever Ko Lanty do přístavu, kam dorazí Peetrovi známí na dovolenou. Všechno ještě prověřujeme na informacích, kde nás ujišťují, že speedboath z Trangu připluje za 30-90 minut. Nevadí, procházka místními uličkami nás zabaví. Když už zakotvil poslední spoj a my jsme strávili 3 hodiny čekáním, známí stále nikde, bylo to podezřelé. Navíc měl Peetr vybitý telefon, aby situaci malinko zdramatizoval. Nakonec se mu podařilo s Přemkem a Mišou spojit. Ti už byli hodinu na ostrově, protože je z lodě, jim z neznámého důvodu, vyhodili na úplně jiném místě než v přístavu. Asi thajští námořníci usoudili, že jiné místo bude výhodnější.
7.2.2015
Dnes jedeme všichni společně na prohlídku údajně největší jeskyně na Lantě, uprostřed ostrova. Při koupi lístků se dozvídáme, že musíme mít průvodce, jak dlouho asi prohlídka trvá a jestli nám nevadí uzavřený prostor a lezení po žebřících… A tak nějak to prodávající povídal jako pohádku, navíc thajskou angličtinou. Jen jsme přikyvovali a vše odsouhlasili. Po chvilce čekání se nás ujal průvodce s kamennou tváří a igelitkou plnou předpotopních čelovek a vyrazili jsme. Asi za 20 minut začala cesta příkře stoupat, až jsme šplhali po skalách a připadali si jako na ferratech. Nenápadný vstup do jeskyního komplexu štěrbinou ve skále dával tušit, že jde opět o známý trik, jak z turistů za nic vytáhnout nějakou tu kačku. Nakonec jsme se ale do jednoho shodli, že to byl pro všechny velmi unikátní zážitek. Strávili jsme uvnitř asi hodinu. Nahoru, dolů, po žebříku, po bambusových tyčích, nad propastí… A průvodce se najednou rozpovídal a povídal a povídal…Dlužno dodat, že poutavě.
Opustit jeskyni nebylo úplně jednoduché, museli jsme se doslova vyplazit tunelem o průměru ne větším, než průlez do tanku. S batohem na zádech nemožné. Průvodce nám je vzal (v ten moment v něm viděl Přemek úhlavního nepřítele a zloděje), padl do pozice ležícího střelce v místě, kde jsme netušili žádný východ a za chvíli jsme neviděli ani průvodce, ani batohy. Plížením jsme ho museli následovat. Jsme venku a zhluboka dýcháme. Jelikož jsme mu byli sympatičtí, (dali jsme mu hezkou odměnu) nabízí nám trošku jinou cestu zpátky. Vítáme změnu. Sice jdeme delší a horší cestou, místy kaučukovou plantáží, ale průvodce je spokojený a my nakonec taky. Dozvídáme se, že výkupní cena za kg již do „placek“ zpracovaného surového kaučuku je 20 bathu. Při pohledu na množství mléka zachyceného v misce z kokosu z jednoho stromu nechápeme.
8.2.2015
Peetr s Tic a Přemek s Míšou jsou ubytovaní v bungalovech nedaleko od nás a trávíme společné večery. Spotřeba alkoholu v těchto dnech logicky stoupla a aktivita následující den přirozeně klesla a to někdy i na úplnou nulu. Nejinak tomu bylo dnes. Navečer jsme se konečně vykopali z lodi, chlapi nanosili ze břehu vodu a pak jsme na pláži opět „poseděli“. Byl to Peetrův poslední večer, tak jsme ho opět trošku protáhli. Opět úžasné BBQ na pláži a opět hodně piv.
9.2.2015
Poslední rozloučení s Peetrem a Tic na snídani, na pláži. Po hodinovém zpoždění vyvolal svým příchodem v resortu rozruch. Hlasitým „thajským“ výkřikem a v oblíbených kalhotách jamajských barev s marihuanou (Krondjaak si myslí, že v tom vypadá hodně thajsky ) si ho nešlo nevšimnout. Vypadal, že vůbec nespal. Což byla pravda, vypadal autenticky. Po chvíli dorazili i Míša s Přemkem. Ti pro změnu hledali klíče od motorky.
A to je konec naší návštěvy, málem i slza-smíchy ukápla….Peetr s Tick definitivně odjíždí a tím končí jeden velký mejdan na Lantě. Nevíme, jestli budeme moct v noci spát bez toho kraválu vycházejícího až do rozbřesku z kokpitu, kdy se Krondjaak „jako myška“ plížil do ledničky pro pivo. Ten stále dokola se opakující zvuk, otevírání plných plechovek a mačkání prázdných, nám bude určitě chybět. Abychom ráno nezjistili, kolik vlastně piv dokázal za noc zdolat, poschovával rafinovaně několik kilogramu prázdného plechu na nejrůznějších místech lodi. Každý den objevíme novou skrýš a velmi pravděpodobně ještě dlouho objevovat budeme. Bylo to moc fajn pár dní. My se vracíme zpět na loď a za celý den nevytáhneme paty. Už týden hodně silně fouká, sedět v kokpitu se prakticky nedá, vítr vyvrací pootevřená okna. Dnes jsme na lodi vyměnili naši vlajku. Stará už byla za ty tři měsíce od větru pěkně ohlodaná. Volali jsme také Standovi. Zítra by měl kotvit vedle nás, tak se na ně těšíme!!! Už jsme se dlouho neviděli.
10.2.2015
Uklidili jsme na lodi a vyjeli si na motorce. Cestou se stavujeme u Přemka, který měl náš problém s alternátorem jako výzvu a nastudoval zatím přes internet vše potřebné k zapojení. Večer se sejdeme na lodi a převedeme vše do reality. Dnes až tolik nefouká a vlny se taky uklidnily. I tak to nakonec bylo pro Míšu a Přemka hodně. Sedíme v kokpitu jen chvíli a na obzoru se objevuje plovoucí předmět, který by mohl být podle siluety vodní skútr, ale jezdec chybí. Možná někomu uplaval (což už my známe). Aleš neváhá, skáče do člunu a jede ho lapit. Následuje chvilka zklamání. Je to velká nafukovací kosatka. Konec zábavy…chlapci se vrhli do zapojování alternátoru. Tentokrát nedošlo k žádnému zkratu, ani požáru. Ale i tak nový alternátor nefunguje. Přivoláváme na pomoc vedle kotvícího Standu, naši jistotu :-)). Co by jsme bez něho dělali… Na člunu s ním přijela na návštěvu i dcerka Kačenka, která nám s velkým zaujetím vypráví, co všechno se událo za dobu, co jsme se neviděli. Vyřídilku má, že by jí mohla většina dospělých závidět. Kačence jsme ukořistěnou kosatku darovali a ta plná radosti už přemýšlela, jak si ji vezme do Čech. Standa altík proměřil a našel napětí i tam, kde by být rozhodně nemělo. Konstatuje odpálené diody, což pro nás znamená konec snažení a sjednání opravy na Phuketu. Ale i tak jsme rádi za pomoc kamarádů! Standa s Kačkou se vrací na Feru za maminou a my odvážíme Míšu a pobledlého Přemka na jeho žádost na břeh. Jdeme spát a ráno Lantu opustíme.
