Penang (malajsky Pulau Pinang) je druhým nejmenším malajským státem (po Perlisu).
Připlout do Indonésie lodí není úplně tak snadné a my k žádosti o víza potřebujeme ještě potvrzující dopis z indonéské strany, tzv. cait, který jsme ale ještě neobdrželi, a to už se vyřizuje měsíc. Budeme doufat, že se v Indonésii probudí a hned zítra nám požadovaný dokument pošlou. Mohli jsme počkat na tento mail v Kuahu, ale máme už zaplacený hotel v Penangu, takže se pořád něco děje. Cesta speedboatem trvala 3,5 hodiny. Byli jsme obklopeni haldou uřvaných Číňanů nebo Korejců nebo snad Japonců..? Nebylo možné se na nic jiného soustředit, než že jsme ty potrhlíky pozorovali. A cestu jsme měli najednou za sebou.
Název ostrova i státu, Pinang, je odvozen od malajského slova, označujícího arekovou palmu, která na ostrově roste. Tento strom maji vyobrazen i na státní vlajce. Penang se skládá ze dvou částí – ostrovní, kde je i hlavní město Georgetown a – poloostrovní. Obě části jsou vzájemně propojeny impozantním lanovým mostem. Bydlíme v hotelu Royal Bintang Penang, kousek od přístaviště, v Georgetownu. Ale i tak nám chvilku trvá, než ho najdeme a obzvlášť pak hlavní vchod. Na pokoji skoro celé odpoledne řešíme koupi elektromotoru ke kotevnímu vrátku se zastoupením výrobce v Anglii. Budeme doufat, že ho doručí na Rebak (ostrov u Langkawi, kde jsme loď koupili) do našeho odjezdu na Sumatru. Navečer se jdeme projít po městě. Většinu míst, kterými procházíme, si ještě pamatujeme z minulé návštěvy. Je velké teplo a ulice jsou rozpálené po celodenní sluneční výhni. Lehce utrmácení usedáme k venkovnímu stolku pod plátěnou střechou. Restaurace Olivia je příjemná a nabízí několik druhů točeného piva. Žízeň máme kvalitní. Volíme Heineken. Objednej tři najednou a dostaneš slevu. Jdeme do toho, i když i v akci vyjde půllitr na více, než 140korun. Alkohol je tady nesmyslně drahý. Z repráku hraje pohodová oldies muzika a jedna pecka za druhou. Líbí se nám tady, povídáme a popíjíme jedno pivko za druhým. Velké horko, velká žízeň. Najednou je skoro půlnoc a cesta zpět do hotelu nám trvá déle, než obvykle. Ve středu 25.3. bohužel nemáme ze Sumatry žádny dopis, tudíž se nám vše malinko komplikuje. Na ambásadu nemá smysl jít a my musíme pobyt nejméně o jeden den prodloužit. Naštěstí je Penang natolik zajímavý, že je pořád co vidět a procházky jsou velmi příjemné a naplňující.
Jedním z důvodů proč milujeme Penang je historické centrum města George Town. Bloudění po městě se tak hned stává pro každého zábavou a lovem uměleckých děl.
Ve čtvrtek ráno máme na mailu prozatimní dopis z Jakarty, kterým se pokusíme doložit naši žádost o víza. Skvělé!!! Je brzo ráno a my můžeme hned vyrazit. Na Indonéské ambasádě je nutný dress code. Žádná trička na ramínka, žádné šortky. Dále potřebujeme 1 fotku, vyplněnou žádost, kopii pasu a kreditní karty (kdybychom letěli, pak zpáteční letenku). Po podání žádosti chvíli čekáme a jsme vyzvaní k úhradě poplatku 170 RM/osobu. Víza si můžeme vyzvednout příští den ráno! Máme celý den před sebou, vyrazíme na Kek Lok Si Temple – největší budhistický chrám v jihovýchodní Asii. Jelikož jsme na začátku dne a máme hodně sil, nenecháváme se dovézt až nahoru na kopec, ale rozhodli jsme se pro pěší túru. Cesta začíná nenápadnou betonovou stezkou, kterou lemují stánky se suvenýry. Musíme se obrnit proti „dobrý den, pane…koupit tričko…nejlepší cena :-)….“ Míjíme obří kruhový rybníček, kde si lebedí desítky želv různých velikostí.
Musíme v kopci absolvovat úsek, který je stanovištěm žebrajících, což není úplně příjemný kus cesty, ale nahoře je krásný výhled na Penang a na žebráky zapomínáme. Procházíme chrámem kolem usmívajících se Budhů a vstřebáváme tuto posvátnou atmosféru. Vytáhem-krátkou zubačkou za 6RM/os pokračujeme až na Kuan Yin, k bohyni milosrdenství-Pavilion. Tato bronzová socha je necelých 83 m vysoká. Bohužel kvůli rekonstrukci je vstup až těsně k ní uzavřený. Ale i pohled z několika desítek metrů je úchvatný a i výhled na město a zahrady jsou krásné. Další místo, které jsme dnes navštívili byl Penang Hill. Vrchol se nachází ve výšce 830m n/m. Nahoru se dopravujeme lanovkou. V této nadmořské výšce ihned registrujeme zcela odlišné klima než na úpatí hory. Teplota je příjemná, větřík osvěžující a vlhkost zdaleka ne tak úmorná. Nahoře nás mimo jiné zaujala budova hotýlku s krásnou zahradou. Výřečný „náhončí“ nám s neskrývanou hrdostí oznamuje, že tato historická budova byla postavena JIŽ před 160ti lety! Úsměvné. Viditelně mu lehounce kazíme radost, že si z toho nesedáme na zadek. Ale abychom ho trochu potěšili a navíc máme hlad, přijímáme pozvání do hotelové restaurace. Kromě piva a vína si objednáváme i něco lehkého k snědku. Salát a rybu. Když už máme půlku jídla, které nafocené v menu vypadalo desetkrát lépe, než ve skutečnosti, v sobě, zjišťujeme, že na salátu si krom nás pochutnává i někdo třetí. Na takového červa bychom chytili alespoň 38čku okouna. Chuť nás rázem přešla a oběd vracíme. Jídla nám s omluvou neúčtují. Ušetřili jsme si už připravovanou scénu :-)). Výletu je dost a vracíme se na hotel, kde krátkým odpočinkem nabíráme síly a vyrážíme hezky pěšky ještě do starého města. Za úkol si dáváme zkompletovat sérii fotografií obrazů malovaných na zdech domů, které jsou pro Penang tak typické, jako třeba pro Prahu Staroměstský orloj. Náročný, avšak nezapomenutelnými zážitky naplněný den, zakončujeme výtečným jídlem, vínem a hezkou řádkou piv v příjemné hospůdce Gala se sympatickou a usměvavou obsluhou. V pátek ráno si jedeme pro viza. Jsme odbavení během několika minut a po krátke zastávce v hotelu se vracíme rychlolodí zpět na Langkawi.
