Ostrov nabízí dobrodružství, odpočinkové pláže, džungli a čistou vodu. Šnorchlování a potápění v hlubokých kaňonech, oslnivý kaleidoskop mořského života, určitě stojí za návštevu.
Cestou zpět na Pulau We neplujeme úplně přímočaře, spíše se snažíme ulovit další pěkný kousek ryby. Bohužel nám štěstí nepřeje, výsledkem jsou pouze okousané návnady. Ryb je tu spousta, ale jsou asi moc chytré a na lup nám sednout nechtějí.
- Ujetá vzdálenost: 34,5 NM
- Celkový čas: 7h 30m
Kotvíme na bóji, vedle Standy, který tu stráví pouze pár dní a musí s posádkou vyrazit zpět o něco dřív. Na tomto míste budeme až do našeho odjezdu zpět na Langkawi, MY. Generátor nemáme zprovozněný, dobíjíme pouze na motor několikrát denně a nechceme si přidelávat ke konci naší cesty další problémy. Chceme se vpořádku vrátit zpět. Relaxujeme, rybaříme, šnorchlujeme, potápíme se, procházíme ostrov podél pobřeží. Zatím každou noc prší, ale když není velký vítr, je to příjemné. Na ostrově Pulau We je spousta bunkrů z války. Jsou propojeny tunelama, ale jsou z bezpečnostních důvodů uzavřené. Jeden z největších – japonský, jsme navštívili. Je tu nádherný podmořský svět, využíváme našeho potápěčského vybavení a několikrát si užíváme pestrobarevného prostředí, opravdu velkých ryb a muren, želv a dokonce jsme viděli i žraloka!
Dnes nás zastavila skupinka indonéských dívek a prosila nás o společné foto!!! Opravdu je tu minimum „bílých“ turistů, působíme exoticky, holky našly odvahu a v různé sestavě se s námi fotily. Tato situace se nám stala několikrát. Bylo vtipné, jak kolem nás nenápadně indonésané chodili a když jeden požádal o fotku, ostatní vycítili šanci, přiběhli, takže v jeden moment jsme byli obklopení místními a jen to blýskalo…
22.4.2015
Ve středu opouštíme Rubaih a přeplouváme o kousek dál do centra Sabangu, abychom se odhlásili z Indonésie a mohli vyrazit do Malajsie. S velkou dávkou trpělivosti vyřizujeme nejdřív emigrační úřad a celní, kde ukončení pobytu probíhalo docela v klidu. Nejhorším úřadem je kapitanát, který nás držel ve svém kutlochu asi hodinu a tvrdili, že jsou všem úřadům nadřazení a jak moc jsou důležití. Ruku v ruce jdou s karanténním úřadem, kde zrovna měli polední pauzu a tak se chlapík z kapitanátu vetřel k nám na loď, aby mohl „zkontrolovat“ bezpečnostní prvky na lodi a s nadějí, že ho řádně pohostíme – jako při našem příjezdu do Indonésie. My nic takového nejdřív nemáme v úmyslu, ale pro urychlení procesu podstrkujeme 100.000 Rupií, které se neminou účinkem a po vyřízení karanténního, opravdu do hodiny vyplouváme a opouštíme tuto zem.
