Kuah je hlavním městem Langkawi, v překladu znamená omáčka. Je tu přístaviště pro plachetnice, terminál pro dopravní lodě a hlavní ústředí správy.
Hned po snídani chceme vyrazit do Malajsie, bohužel nám opět nefunguje motor kotevního vrátku. Pro nás to znamená vytahovat celou kotvu ručně!!! Máme ji tam asi 60m :-(. Kolem nás neuvěřitelný provoz jak „longtajlů“, tak i větších člunů s turisty. Někteří by s námi mohli posnídat, jak projížděli blízko. Uf, kotva je nahoře a my můžeme odjet. Celou cestu téměř nefoukalo a bylo opravdu dusno. V Kuahu jsme lodí ještě nebyli, proto chceme dorazit za světla a pokud bude možnost vjet do maríny, budeme rádi. To bychom se nemuseli dřít s kotvou. Bohužel jsme dorazili kolem sedmé hodiny večer a v maríně již měli „padla“, takže kotva. Naštěstí tu není velká hloubka a stačilo 30m. Druhý den ráno se jedeme na Mlaskounovi přihlásit. Slečna v maríně je milá a bez okolků nám přiděluje místo s číslem 5.
Od Standy jsme slyšeli o silných proudech a limitních časech, ve kterých se vůbec může do přístaviště najíždět.
Ale to, že nás na recepci nevarovali, bereme, jako že máme štěstí a jsme tady právě v tu správnou dobu. Blížili jsme se tedy k našemu doku v nejlepší náladě a připravení precizně najet a přistát s grácií. Proud je ale natolik silný, že vmanévrovat do prostoru, kde máme k dispozici na každé straně max metr místa, který nás dělí od kolize s molem a s jinou lodí, se zdá být nemožné. Naštěstí nám 2 pohotoví chlapíci (určitě nás již delší dobu pozorovali a báli se o svou loď) nabízejí pomoc. Neuveřitelná a naprosto skvělá náhoda-jeden z nich je Murray- člověk, od kterého jsme loď kupovali! A on je teď naším sousedem v maríne na čísle sedm! To by nikdo nevymyslel. Lany nám pomáhají loď stabilizovat a přikotvit k molu. Avšak ani ve dvou to nezvládají a tak musíme seskočit na molo a vší silou se zapojit. Nakonec není ani tak problém loď u mola udržet, ale naopak ji odtlačit a spravně rozmístit a srovnat fendry.
Jsme naštvaní, že nám parkování nadělalo takové problémy a jako na potvoru u toho musí být Murray! V legraci, avšak s úsměvem značně pokřiveným právě prodělaným utrpením, ho žádáme, aby to nikde neříkal. Se vší vážností nás uklidňuje slovy, že za této situace by sem bez pomoci nezajel nikdo, což nám od Murraye, který plachtí padesát let, zní jako rajská hudba a je balzámem na naši jachtařsky zhrzenou duši. Rukou ukazuje na vodu. Přístavištěm pod moly protéká řeka a voda se ve vírech doslova vaří. Bylo to příjemné setkání, později i s Pam-jeho manželkou. Mají menší lodičku, krásnou ketch Nauticat 33 – Sea Legend, původem z Finska a mají ji dokonale vymazlenou. V dubnu se chystají vyplout do Turecka. To je hezká štreka. Klobouk dolů! My se jdeme přihlásit na úřady a trošku se porozhlédnout po Kuahu. Vyřízení formalit proběhlo rychle a v pohodě. Opět musíme konstatovat, že s thajským úřadem se to rozhodně srovnat nedá. Malajsie nám začíná být daleko sympatičtější, než jsme si dokázali představit. Dokonce máme tendenci ji nadřadit Thajsku. Zatím se tomu ale ještě bráníme. Čím jsme tu déle, tím je i náš pohled na Malajce jiný. Zdá se nám, že pomalu začínáme plout na stejné vlně a počáteční propast mezi námi a místními někam zmizela. Večer jsme si vyšli s Pam a Murrayem na společnou večeři. Přijeli pro nás ve smluvenou hodinu autem a také nás dovezli i zpět. Téma bylo jasné, cestování, lodě a všechno, co k tomu patří. Po příjemném večeru uléháme s vědomím, že příští ráno v 10:30 odjíždí loď do Penangu. Lístky máme koupené, tak budeme mít i dost času.
- Ujetá vzdálenost: 37,4 NM
- Celkový čas: 8h
