Ostrov je obklopený starou rostoucí džunglí, narušenou jen několika turistickými stezkami. Je součástí většího národního mořského parku.
V pondělí hned ráno jsme na Chalongu vyřídili naše poslední přihlášení do Thajska. Ještě vyzvednout ve městě multiplikátor, plynovou bombu, prádlo a hned se z Thajska odhlásit. Baba s navijákem nás pěkně nakrkla. Už u ní neutratíme ani bath. Přihlášení a odhlášení do/ze země v jeden den tady zřejmě ještě neměli a na emigračním a obzvláště ochechule na kapitanátu se na nás tváří přímo nevraživě. My však počítáme každý den, takže si stojíme za svým. Zní to dost komicky, vždyť do odletu nám zbývá ještě šest týdnů. Před sebou máme do té doby přejezd do Malaysie na Langkawi, vyřídit si indonéská víza v Penangu, zkouška nového zastínění s Nasirem v Telaze, odhlášení a začátkem dubna nás čeká vyvrcholení sezóny-Sumatra.
Vyrážíme ve dvě odpoledne a po několika ujetých mílích měníme plán plavby na nonstop přeplavbu na ostrov Rawi. Vzdálenost 95NM. Bohužel nefouká ani v noci a téměř celou cestu jedeme na motor. Do cíle jsme dorazili v deset dopoledne, v útery 17/3. Kotvíme na jižní straně ostrova na bóji. Dnes nečekáme žádné velké aktivity, ale na člunu přejíždíme na krásnou pláž a pokoušíme se chytit večeři. Bohužel. Sice na každé nahození zabrala ryba, ale vždycky hrozná čudla.
Druhý den se vydáváme džunglí k vodopádu, který je vzdálený asi hodinu chůze. Hned na začátku jsme stoupli na bludný kořen a ze dvou možných variant jsme zvolili tu nesprávnou. Vrátili jsme se na rozcestí a chybu napravili. Stezka nás asi po hodině dovedla na místo. Průzračná jezírka kaskády vodopádu nám nabídla báječné osvěžení. Po návratu na pláž, kde jsme zanechali důkladně uvázaného Mlaskouna, nám na první pohled něco nehraje. Voda je fuč! Zapomněli jsme si zkontrolovat tabulky a odliv nám to zatraceně připomněl. Místňák, který tráví nejspíš většinu svého života v leže, v hamace, zavěšené mezi dvěma stromy u pláže, se na náš vkus až příliš potutelně usmívá. Dostat člun na vodu přes bariéru korálů, vyčnívajících z vody, je nemožné. Čekat na místě na suchu 5 hodin, než se voda vrátí, se nám v tom vedru nechce. Navíc nemáme ani dostatek vody. Čeho naopak máme na rozdávání, je hlad. Je rozhodnuto. Dinghy tu necháváme, balíme pár nejnutnějších věcí a s maskou a šnorchlem, v jedné ruce a ploutvemi v druhé, se vydáváme po písčito-bahnitém povrchu směrem k vodě. Jde to hladce, až na rozžhavené slunce, které nás má na širé pláni jako na dlani a vůbec se s námi nemazlí. V mělké a téměř vařící vodě je dno poseto zatraceně ostrými kameny a odumřelými korály. Nemáme boty. Přesto se nehodláme vzdát a srabácky se vrátit. Už proto, že posádky kotvících lodí naše počínání jistě se zájmem pozorují. Další kapka do poháru utrpení přibývá ve formě velmi precizně naprojektovaného minového pole mořských ježků. Jsme si skoro jisti, že po nás dokonce systematicky jdou. Konečně je vody nad kolena a my se pokládáme na hladinu a opatrně posouváme směrem k hlubině. Konečně plaveme. Na lodi už je nám hej! Po čtyřech hodinách, už za šera, nasedáme do kajaku a jedeme si na břeh pro Mlaskouna. Večer zkoušíme chytat ryby, ale kromě menší barracudy nám na lup žádná jiná neskočila.
Aleš vyzkoušel noční šnorchlování, které bylo novým, velkým zážitkem!
Ráno musíme opět pořádně provětrat kajak. Vydáváme se na východní stranu ostrova Ko Rawi. Kouzelné, bílé, liduprázdné pláže nás přímo nutí k zastávkám a šnorchlování. Východní strana ostrova je již směrovaná na volné moře. Vítr, proudy i vlny sílí a my se raději obracíme zpět a pádlujeme ve více než metr vysokých vlnách s bílými čepicemi doslova jako o život. Neuvěřitelně rychle se může moře změnit z nejlepšího kamaráda na kata. To už víme. Hlavně se udržet na kajaku! Úzkým průlivem mezi Rawi a Butangem se najednou valí rozbouřená řeka s mohutnými peřejemi. Je to těžký adrenalin!!!
- Ujetá vzdálenost: 94,6 NM
- Celkový čas: 21h 22m
