Chytrý průvodce o tomto ostrově praví, že jde o bývalou trestaneckou kolonii.
Dopoledne jsme genou natáhli na stěžeň a podruhé ve dvou dnech opustili Malajsii. V jeden moment, když jsme se rozhodli stáhnout plachty, jelikož přestávalo foukat, jsme udělali chybu a nepostavili loď proti větru, což nás stálo hnací řemen v rolfolku genoy. Už nemáme náhradní, takže další starost, protože nám opět nefunguje elektrické stahování plachty. Bohužel sehnat takový řemínek není snadné. Už se o to pokoušíme několik měsíců.
Po dlouhé době se na obloze objevily mraky, předpověď počasí slibuje v noci déšť, tak jsme zvědaví. Nepršelo od Vánoc. Hned první thajský ostrov severně od Malajsie je Ko Tarutao. Je poměrně dlouhý, zhruba 15 NM, hustě zalesněný. Ještě jsme tu nebyli, nepůsobil na nás úplně sympaticky, ale dáme mu šanci. Kotvíme na severozápadní straně, na bóji. Během cesty jsme po jeho celé délce nezaznamenali žádný život. Kotvíme, nikde žádná loď. Připadá nám to zvláštní a strašidelné, začíná se blýskat, ale nakonec nespadla ani kapka!! Na břeh už se nevydáváme.
V roce 1938 vybrala vláda Tarutao, které bylo zamořeno krokodýly, k uvěznění několika tisíc nejen politických vězňů. Nemálo z nich bylo dokonce odsouzeno za pirátství. Po jejich vzpouře byla v roce 1946 pozvaná britská armáda, aby tento ostrov od vzbouřenců vyčistila, což se také stalo a trestanecká kolonie byla zrušena.
Druhý den ráno jedeme na břeh, hlaďoučký a jako mouka jemný, bílý písek nám pod nohama křupe, jako čerstvě padlý sníh. Jsme překvapení rozsáhlým a dobře udržovaným zázemím této části ostrova. Jsou tu bungalovy, stany, hospůdka, sociální zařízení, i knihovna. Jen těch lidí je tu poměrně málo. Sotva jsme vytáhli člun na břeh už nás vítali chlapíci na mole a mávali vstupenkami, 200 BTH. Úsměv nám na tvářích vyloudilo zastavení v informační kanceláři pro turisty, kde nás zaměstnanec, který neuměl ani slovo anglicky, nasměroval znuděně rukama nohama někam, bůh ví kam. Po menší procházce si jedeme člunem po řece prohlídnout Krokodýlí jeskyni. Usměvavý ranger místo požadovaného plánku několikakilometrové řeky dává pouze radu. Držte se stále vpravo. Zní to stručně, ale jasně a jednoduše… Zpočátku široký, volný tok se postupně zužoval, dělil na další a další ramena, až se smrskl na širší potok uprostřed hlubokého mangrovového pralesa, kde namísto doposud modré oblohy se nad našimi hlavami zavřela zelená hradba mangrovu. Nám nezbylo, než vyklopit motor a pádlovat. Naše plavba byla jako vystřižená z filmu Cesta do pravěku. Na samém konci jednoho ramene jsme u vysokého mola vystoupili a došli do Krokodýlí jeskyně. Ani cestou zpět jsme nepotkali živáčka, naštěstí ani jediného krokodýla.
V místní restauraci jsme si dali polévku a protože bylo pár minut před zavírací dobou, kuchař se na nás vyřádil a připravil „very spicy“ jídlo. Na tomto ostrově jsou také dva vodopády, ale v tomto období jsou bez vody, navíc cesta je asi 8 km dlouhá, proto jsme si vyšli džunglí „pouze“ na vyhlídku.
- Ujetá vzdálenost: 24,8 NM
- Celkový čas: 6h 51m
