Na Langkawi se vracíme z důvodu končících thajských víz. Poté se do thajských vod vrátíme. Spousta lidí z Langkawi, po ukončení malajských víz, zamíří na otočku na Ko Lipe, což je nejbližší thajský ostrov. Velkou lodí trvá cesta necelé dvě hodiny. Tam dostanou razítko a zase se vrací do Malajsie.
Čeká nás zatím naše nejdelší cesta, vyplouváme ještě před východem sluníčka. Počasí nám není nakloněné, nefouká, celou cestu jedeme na motor. V Telaze kotvíme za tmy, vzdálenosti jsou zkreslené, proto raději zůstáváme před zátokou dál od břehu. Druhý den ráno jdeme na úřady, abychom se přihlásili v Malajsii. S Thajskem se to nedá srovnávat. Všechno probíhá v naprostém klidu a rychle, všichni se usmívají a nedělají žádné ofuky. Nádhera. Jelikož potřebujeme dobít baterky, odsolit loď a doplnit vodu, přejíždíme do místní maríny. Pán ze sousední lodě nám ochotně pomáhá s parkováním. Hned se seznamuje, působí mile. Je z Aucklandu, ale vypadá spíš jako z Tokya. Za chvilku přiběhla jeho dcera, která se s námi dala také do řeči…a najednou se vyrojili i jejich partneři, včetně jednoho batolete a asi pětiletého kluka. Naše obavy se, při pohledu na tuto rodinku, naplnily. Děti byly hlučné, v noci brekot, …a pronikavý, ječivý hlas nám zněl v uších ještě dlouho. Odpoledne jdeme navštívit Míru, který tu také parkuje s jeho lodí Harmony. Máme štěstí, je „doma“ a společně s jeho návštěvou, Martinem z Australie, chvilku posedíme. V Telaze jsme se sešli s čalouníkem Nasirem. Milý chlapík, solidní a spolehlivý!!! Ještě než odjedeme do Čech, ušije nám plachtovou střechu přes celou loď, aby nám tu během stání nechátrala. Čtvrtý den pobytu, večer, jdeme s Mirkem a Martinem na společnou večeři do jachtařské australské hospůdky, kde jsme byli poprvé a moc se nám tam líbilo. Příjemná atmosféra, milí lidé a výborné jehněčí!!! Mírovi přiletěli jeho dlouholetí přátelé z Prahy, tak je jel vyzvednout na letiště. Původně jsme čekali manželský pár, dorazili ale ještě s dcerou…na což Mirek zapomněl:-))). Se svou novou posádkou odjíždí do Thajska, my se ještě věnujeme naší lodi a po odhlášení na úřadech vyrážíme pátý den,v poledne, za nimi, směr Ko Lipe. Máme za sebou půlku cesty, plachty krásně naplé, jedeme skvěle, když v tom rána… najednou nám vlaje přední plachta-Genoa.
Vytrhla se nám obruč z jejího cípu, která spojuje plachtu s otěžemi. Bohužel nemůžeme pokračovat v cestě. Otáčíme loď a jedeme zpět do Malajsie. Cestou voláme Nasirovi a ten slíbil, že během dalšího dne plachtu opraví. Zakotvili jsme opět na moři před zálivem, za tmy. V sobotu ráno dorazil Nasir přesně na čas a nás čekala premiéra se sundáváním genoy. Nečekali jsme, že jde o tak jednodouchou záležitost!!! Měli jsme z toho radost, jsme zase o kousek dál. Zpozorujeme nad vodou desítky velkých hřbetních ploutví. Už už jsme chtěli skočit po prutu a nahodit, … ale jsou to delfíni,
Desítky delfínů proplouvají kolem nás…Nádhera! Tady, v šesti metrech hloubky bychom je opravdu nečekali. Už kvůli tomuto zážitku nám stálo za to, se do Malajsie vrátit 🙂
Půjčili jsme si motorku a doplnili zásoby. V sobotu navečer jsme měli plachtu zpátky na lodi, spravenou!!! Skvělá práce. A na závěr už tak pěkného dne, nám připluli dát dobrou noc i vracející se delfíni. Inu, jiný kraj, jiný mrav. U nás dávají dobou noc lišky.
