Ko Racha jsou 2 od sebe jen málo vzdálené ostrovy. Velký – Ko Racha Yai, u kterého kotvime a malý – Ko Racha Noi.
Hurá, po týdnu zvedáme kotvu. Pár metrů máme venku a víc už to nejde. Bohužel jsme kotvili blízko bóje, která nebyla evidentně v pořádku a nechtěli jsme se na ni při příjezdu uvázat. Samozřejmě jsme se na ni naším řetězem za těch pár dní pěkně zamotali. Voda je kalná, ale musíme se potopit a zjistit, kterým směrem jsme obtočení. Po hodině potápění do pěti metrů se nám podařilo odpoutat. Zrovna v tento moment přijel Standa, který nás chvíli pozoroval, s nabídkou pomoci. Dokonce už měl ve člunu i neopren a flašky. Do vody se mu ale nechtělo a byl rád, že jsme tentokrát prekérku zvládli sami.
Přejezd na Ko Racha byl pohodový. Chvíli nám hezky foukalo a my mohli po dlouhé době vyzkoušet fungující genou. Kotvíme na severozápadní straně, v zálivu na bóji jako posledně. Na dohled menší pláže s resortem, který patří k nejluxusnějším v Thajsku vůbec.
- Ujetá vzdálenost: 13,2 NM
- Celkový čas: 2h 57m
Protože tu nejsme poprvé, těšíme se na až neskutečně průzračnou tyrkysovou vodu. Navečer přijíždí chartrová plachetnice a i když má kolem dostatek místa, kotví na malém prostoru mezi námi a Ferou (Standova loď). My, zkušenější už vidíme, že špatně. Po spuštění kotvy necouvá, ale jede stále dopředu, rádius jejího řetězu se kříží s naším a ke všemu se zastavuje 20m od nás. Je skoro tma, ale my si vůbec nepřipouštíme, že by to tak nechali a nepřekotvili. Chyba. V noci hlídkujeme, jelikož se k nám ve větru a vlnách každou chvíli nebezpečně přibližuje a my musíme být ve střehu a připravení zabránit možné srážce. Naštěstí ke kolizi nedošlo a hned ráno chartrovka odjela. Těsně po té, co jsme si zavolali jejich kapitána a poměrně emotivně mu vysvětlili, co si o jeho zhovadilém způsobu kotvení myslíme a důrazně mu doporučili, aby ihned vypadli.
My jsme vyrazili na břeh. Je tu krásná procházka na protilehlou stranu ostrova. Cestou míjíme i nehezká místa, jako například místní žalář a skládku a spalovnu odpadků. Jinak jsme byli ale zaujati pohledem na vodní buvoly, džungli, krásné pláže a resorty. Dáváme pozor, aby nám cestu nezkřížil varan. Odpoledne oprašujeme potápěčské vybavení, jedeme na Feru a připisujeme si další ponor. Kromě života pod vodou je velmi zajímavé dno přímo pod našimi loděmi. Místni i sem potopili velké betonové konstrukce, jako základ pro založení nové kolonie korálů. A skutečně tyto na sebe různě poskládané rámy krychlí už začínaly hrát různými barvami a ryby si tu hrály na schovku. Jsme nadšení tou podvodní nádherou. Táňa v sobotu potápěčský kurz dokončuje a dostává oficiální licenci. Aleš je pozadu a bude si muset počkat až na Sumatru, kde máme plánované další ponory. Nahazujeme prut a zkoušíme rybářské štěstí. Podařilo se!!! Na návnadě uvízla velká sépie. Ještě než skončila v kýblu, vypustila do moře velký oblak černé tekutiny. Na palubě nám poprskala celý kokpit, tak jsme ji řízli a za chvíli si pochutnávali na usmažených kroužcích se zeleninou. Večer jsme si udělali příjemný, rozloučkový dýchánek na Feře. Tímto našich společných 10 dní končí. My musíme rychle do Malajsie, jelikož už jsme týden v Thajsku odhlášení.
