Souostroví Ko Dam je také nazýváno „slepičí“ ostrov. Na jižním cípu se tyčí vysoká skála, připomínající hlavu slepice. Nám spíš připomíná želvu.
Večer jsme protáhli a ráno si pospali. Dnes máme namířeno severně, na ostrovy Ko Dam Hok a Ko Dam Khwan, které jsou za bukem, nespěcháme. Kotvíme na severu Ko Dam Khwan, na jediné veřejné bóji. Bohužel je okolo ní i pár menších bójek, které pro náš klid nevěstí nic dobrého. Jak se záhy přesvědčíme, slouží místním provozovatelům výletních lodí jako stanoviště pro šnorchlováníchtivé turisty. Mezi ně se hravě na kotvy natlačí i několik dalších a vypadá to tady jako v akvaparku. Čučí nám až do „kuchyně“, proto chceme vyjet na projížďku na Mlaskounovi. Nasedáme, startujeme… a nic. Benzín stříka z filtru karburátoru a vytéká proudem i z přepadové hadičky… Bereme vesla a vracíme se ten kousek, o ktery nás poponesla voda. Začíná se šeřit, brzy padne tma, musíme s opravou počkat do rána. Najednou je klid. Lodě odjely a průvodci na nikoho ve vodě nezapomněli. Nad našimi hlavami se objevuje černý mrak, který se táhne od pevniny, kam až oko dohlédne. Ale z tohoto mraku nezaprší. Ve zbytku záře, právě zapadlého slunce, rozeznáváme jednotlivé, nezaměnitelné obrysy. Zíráme s otevřenou pusou.
Jsou to bez nadsázky tisíce velkých netopýrů, kteří míří v obrovském, nekončícím hejnu směrem na ostrov Krabi.
Žádné myši, ale kočky s velikými, lomenými křídly, jejichž skřehotání se snáší z oblohy přímo na nás.
- Ujetá vzdálenost: 13 NM
- Celkový čas: 4h
14.2.2015
Ráno nás budí obrovské, na dlouhé tyči zavěšené, typické diesly longtajlů s turisty. Během chvilky jsme jimi obklopeni. Snídáme pod jejich dohledem, což se nám moc nelíbí, tak raději balíme a na kajaku chceme ostrov Ko Dam Khwan obeplout. Místa s korálovým útesem nás vybízí ke šnorchlování. Nemáme ale moc klidu. Místní na bárkách sviští kolem nás, bojíme se o své hlavy…a turisté nám nakukují do kajaku, který se, uvázaný pod vodou za kámen, pohupuje na vlnách nedaleko břehu. Obdivuhodným místem tohoto ostrova je Talay Waek (oddělené moře). Moře je postupně odděleno bílým pískem a vápencovou pláží, která se při odlivu zdá být úžasným spojením obou ostrovů. Díky odlivu můžeme přebrodit na vedlejší ostrůvek. Je tu téměř hlava na hlavě… a samí divní lidé :-)). Jeden vypadá, že zrovna přijel na kole v dešti, pak tu máme krásný pár ve slušivém overalu-trošku těsnějším, paní s růžovými ornamenty, pán s modrými. Je nám divné, že počtem jasně dominují asijští turisté nad ostatními. Pak si uvědomujeme, kde jsme…. Při přílivu se cesta zalije mořem a propojení mezi těmito ostrovy je pryč. Pouze ti, kteří znají rytmus přílivu, uvidí pás bílého práškového písku, který spojuje dva ostrovy uprostřed moře. Zdá se, že to poukazuje na to, že v jedné kráse se skrývá další krása, kterou lze vidět pouze v určitém okamžiku.
Tajemství přírody se odhalí pouze těm, kteří jsou na správném místě, ve správnou chvíli.
Zkoušíme opravit motor na Mlaskounovi.. Nedaří se, benzín stále teče…Odpoledne objíždíme severní ostrov Ko Dam Hok, který nabízí i pobyt ve stanovém kempu. Dopřáváme si koupání v průzračné vodě a procházku po liduprázdné pláži se sněhobílým pískem. Na loď se vracíme v romantické atmosféře zapadajícího slunce. Nad námi opět létají „kočky“… Celé by se to mohlo zdát jako z typicky kýčovité přemrštěné reklamy cestovní kanceláře na štěstí…což je symbolické, neboť je právě Valentýn. Ale to co vidíme, to je skutečnost.
15.2.2015
Vstáváme ještě za tmy, po šesté hodině. Chtěli bychom dorazit na severní část Slepičího ostrovu dříve, než turisté. Bohužel nám nepřeje počasí. Jsou vlny, velký proud a vítr. Na kajaku nebudeme cestu riskovat, bohužel dinghy není provozu schopný. Zůstáváme na lodi a vrháme se na dlouho si slibovaný úklid paluby. Je celá pokrytá slanou krustou a nerezovým částem to evidentně nedělá dobře a reznou. Dali jsme si 4 hodiny do těla a výsledek stojí za to. Slyšíme, jak i samotná loď zase spokojeně dýchá. Odpoledne šnorchlujeme a pouštíme se i do spodní části lodě ukryté pod vodoryskou. Zase tu máme nalepené neodbytné černé pasažéry-mušle a řasy. Tentokrát se s námi ale na další cestě nepovezou.
