Okružní plavbu po thajských ostrovech s Krondjaakem a Tick chceme zakončit na ostrově Ko Rok, který jsme si oblíbili asi nejvíc.
V poledne jsme na místě, návštěva se probouzí a vyrážíme na pevninu. Moře je klidné, počasí slunečné. Táně není dobře a proto se rozdělujeme. My odpočíváme ve stínu na pláži s knížkou v ruce a Peetr s Tick se vydávají na místní vyhlídku. Klidné odpoledne narušuje změna počasí. Začíná více foukat a vlny se zvedají. Nebudeme déle čekat, už tak s obtížemi v příboji nasedáme do člunu a jedeme na loď. Kontrolujeme úvaz na bóji a zjišťujeme, že se lano muringu, které jsme uchytili na vazák lodi přes druhý čelen, dře o pluh naší kotvy. To je problém. Startujeme motor, aby jsme si pomohli proti vlnám překonat tah a pak mohli přehodit oko lana zvenku bokem přímo na vazák. Obrovskou sílu se nám nedaří zdolat a lano mizí pod přídí. Loď uvolněná z ukotvení se snáší po větru ke břehu až nebezpecně rychle a vody pod kýlem je nebezpečně málo. Chvíli trvá, než ji přivede k poslušnosti plný výkon motoru. Naše bóje je už ale daleko a jen několik metrů před ní visí nepochopitelně, nesmyslně a nebezpečně na kotvě jiná loď, ze které jsme měli obavy už delší dobu. V takových podmínkách je s lodí na malém prostoru velmi obtížné manipulovat, proto raději než riskovat srážku s tím pakem, držíme směr od ní proti větru a vlnám. Kdyby na břehu nezůstali Peetr s Tick, nabíráme směr Ko Lanta a je nám šumák, že bychom dojeli za několik hodin a po tmě. Dobře tam kotvení známe, takže by to byl menší problém, než zůstat tady. To ještě netušíme, co nám přinese dnešní noc.
Chytáme další, poslední volnou bóji, která je však už úplně mimo průliv a tedy v první bojové linii. Vzhledem k okolnostem jsme však rádi, že ji máme. Místní výběrčí dorazili na velkém gumáku se silným motorem jako by nic pro peníze za pobyt v národním parku, ale odbyli jsme je slovy „až ráno“. To ještě nevíme, že dané slovo nedodržíme. Kávu, kterou jsme zalili pouze do půlky hrnku, nám vlny rozlévají po stole. Začíná se stmívat a na břehu v dalekohledu vidíme nic netušící pár, vracející se z výletu. Rozhodnutí je jasné. Balíme jim pár věcí pro přežití noci na břehu a vyrazíme ve velkých vlnách směrem k nim. To, že nám loď do dnešního dne nepozvraceli by se dnes se stoprocentní jistotou stalo minulostí. Jsou překvapení naším neklidným pohledem, jelikož ze souše to nevypadá zdaleka tak dramaticky. V rychlosti prohodíme pár vět, předáme jim věci a vracíme se na loď. Byla to dosud nejhorší houpací noc z boku na bok!! Doufali jsme, že nárazy vln z boku odezní, ale mýlili jsme se. Celou noc se poctivě vlny valily jedna za druhou a nenechávaly nás zamhouřit oči.
- Ujetá vzdálenost: 13,4 NM
- Celkový čas: 2h 43m
