Koh Muk je maličký ostrůvek, který je oproti ostatním thajským ostrovům trochu opomíjený. Nachází se ve stínu slavné provincie a letoviska Krabi. Proto na ostrově mnoho turistů nepotkáte. Nabízí panenskou přírodu a neopakovatelný klid.
Na ostrov Ko Muk přijíždíme kolem čtvrté hodiny, kotvíme na západní straně ostrova. Bereme člun a všichni se jedeme podívat k jižnímu cípu. Už několik dní nás zlobí nový motor na dinghy, při vyšších otáčkách prokluzuje a netáhne. Kousek od nás by měla být vyhlášená jeskyně, která ústí v lagunu. Bohužel je příliv a my nemáme šanci vplout do zatopeného tunelu. Vše prozkoumáme zítra. Pokračujeme dál v cestě a zastavujeme se na delší pláži. Jdeme se projít a dáváme si ovocné šejky v hospůdce nad útesem a znovu pozorujeme západ slunce. Vracíme se za tmy a dnešní den končíme výtečnou večeří, o kterou se postarala Tick.
- Ujetá vzdálenost: 6,9 NM
- Celkový čas: 1h 50m
30.1. Chystáme se na kajaku objet celý ostrov. Posilněni ovocnou snídaní vyrážíme. Bude to naše prozatim nejdelší kajaková expedice. Asi po půl hodině pádlování se nám líbí korálový útes pod námi a zastavujeme na šnorchlování. Už jsme asi zhýčkaní, je to pěkné, ale viděli jsme živější moře. Osvěžení pokračujeme v parném dni dál. Ostrov je rozmanitý a nabizi nám krásné pohledy. Východní pobřeží je hodně mělké a dno písčité a travnaté. Je tu čirá voda a cestou pozorujeme život pod hladinou. Velké ryby a modre, žluté a oranžové hvězdice. Jižní cíp nás nadchne. Je bílý, písčitý a pozvolna přechází do světle tyrkysové vody. Na něm resort s překrásnými bungalovy vyšší kategorie s výhledem na moře. Osvěžujeme se koupáním, ačkoliv voda u břehu je přímo horká!!! Po pár metrech má zase přijatelných 35 stupňů. Jsme lehce unavení a doufáme, že každý zlom ostrova, ke kterému teď již proti větru a vlnám v dálce směřujeme, bude ten poslední a my konečně uvidíme náš Diamant. Po zhruba hodině lopoty přichází úleva. V dáli rozpoznáváme zátoku, kde jsme předešlého dne poseděli v hospůdce. Máme pořádný hlad a rádi se zastavujeme na pozdním obědě. V posledním úseku se dostáváme k „profláklé“ jeskyni. Je tu sice ještě pár dalších lidí, ale nevadí, jdeme do toho. Bez baterky to nejde, jeskyně je dlouhá 80m a ústí v otevřenou lagunu uvnitř hory obklopenou bujnou vegetací, která šplhá po strmých stěnách až k blankytnému nebi. Nakonec máme štěstí. Až na jednoho kluka a jednoho evidentního místního zoufalce jsme tady sami.
Konečně „doma“. Dáme kávu a jedeme, tentokrát „mlaskounem“, na nedalekou plážičku.
Jak už jsme se několikrát přesvědčili i z dálky nenápadné místo, může nakonec vyrůst v úchvatnou scenérii, která bere dech.
To je přesně ten případ. Jsme sami a užíváme si procházku, koupání i romantický západ slunce, na nějž nás pohled určitě nikdy neomrzí. Dnes vaří opět Tick, tak se máme na co těšit!
