Ještě netušíme, že nás dnes čekají naše prozatím dvě nej. Nejextremnějších několik hodin plavby a nejčistší a možná i nejteplejší voda.
Dnes nás čeká dlouhá cesta, proto už v šest vstáváme a za necelou půlhodinu vyrážíme. Zažíváme krásný východ slunce, který nás ladí do pohody plné očekávání dalších zážitků. Po vyjetí ze zákrytu ostrova dostáváme oba rovnou do žíly koňskou dávku adrenalinu, který se v krvi udrží déle, než nám bude milo. V té chvíli máme vysunuto 80% hlavní plachty a 50% genoy. Zvedá se vítr ze severovýchodu a my refujeme hlavní plachtu. Točíme se proti větru a v té chvíli začínají chodit vlny doprovázené velkými poryvy. Na vlny vysoké tři metry není hezký pohled ani v televizi. Cítíme obrovskou, nespoutanou sílu a energii, v té chvili děsivé vodní masy kolem nás, která by ve vteřině jako my mravence okovanou botou, smázla naši loď i s námi, kdyby chtěla.
Hlavní plachta je srolovaná a genoa opět nejde. Svině! Kdyby se dala zabít, je po ní. Ale nejde, takže bereme prostředek, který se šroubuje do těla zdechlého elektromotoru a pomocí smyčky lana manuálně donutíme ozubená kola k pohybu. Jde to poměrně ztěžka a hlavně to trvá dlouho, neboť převod je ukrutně pomalý. Motor a celý mechanismus je umístěný na palubě na samé špici lodi. Ta zrovna střídavě skáče střemhlav šipku do vody, kterou nabírá a rozstřikuje po celé palubě až do kokpitu, aby se vzápětí ze všech sil pokusila ve zběsilém výskoku odlepit celou loď z hladiny a ukousla si kus nebe přímo nad sebou. Největší mistři rodea by na takovou akci přišli nalačno, pouze s pár panáky v krvi. Naštěstí je už genoa zabalena. Teď se jen dostat zpět do kokpitu. I to se daří. Jenže to není zdaleka vše! Nedejbože nechat loď, postavit se k takové vlně bokem. Motor bojuje za nás ve vysokých otáčkách a my se za něj v duchu modlíme u Nejvyššího všech lodních motorů. Poprvé také zažíváme pocit z plavby na širém moři. Kam oko dohlédne, žádná pevnina. Hlavně nespadnout přes palubu…Kolem poledního, staré vlny posílají na průzkum své děti a vítr se usazuje na 14-17 uzlech. Obě plachty ven 50 a 20%, později, jak vítr slábne, obě naplno. Velmi příjemné, asi tříhodinové plachtění je nám odměnou za předešlé útrapy. Pozorujeme létající ryby a jedeme v průměru 5,5 uzle s maximem lehce přes sedm. Vítr jde spát a my do cíle dnešní cesty připlouváme na motor. Čeká nás tady křišťálově čistá voda a bóje na 15 metrech, kde vidíme z paluby krásně až na dno a ryby můžeme pozorovat s hrnkem kávy v ruce. Bereme dinghy a jedeme se vykoupat na protilehlou pláž s bílým pískem, kde jsme sami a v teploučké vodě za přílivu pozorujeme, jak končí den. Jestli ráno slunce vstávalo s velikou parádou, tak spát šlo s ještě větší. Nádhera.
- Ujetá vzdálenost: 45,6 NM
- Celkový čas: 10h 09m
Probouzí nás první paprsky sluníčka a plni očekávání, co nám dnešní den přichystá, vstáváme. Nejsme úplně čerství, protože v tomto průlivu se vlny hádají mezi sebou a nepříjemně to s lodí hází z boku na bok. Je poměrně málo hodin a hned po snídani spouštíme na vodu kajak, který jsme dlouho zanedbávali. Vyrazíme objet jižní ostrov Ko Rok Nok. Je nádherný den a my si cestu užíváme. V první části projížďky bylo moře klidné a my jedeme v pohodě. Malá přestávka na pláži a koupání nám dodala sílu. Druhá část už nám dává zabrat, protože na návětrné straně ostrova pádlujeme proti větru a vlnám. Ale alespoň budeme mít krásná, vypracovaná těla. Zastavujeme se na jižním cípu severního ostrova, kde zrovna parkují výletní lodě. Vypadá to tu jako v kempu. Výletníci obědvají z přivezených zásob. Skupina Jablek si pochutnává na krabech a mlaskají snad schválně, aby nám dělali chutě, což se jim vcelku hravě daří. Také máme totiž hlad. Pádlovali jsme tři hodiny, není divu. Naštěstí je tu menší bufík, kde dokonce i vaří. A to velmi dobře. S chutí si objednáváme a výtečné jídlo zapíjíme douškem lahodného piva. Nasedáme do kajaku a vracíme se zpět na loď. Opět čistíme spodek lodě od mušlí. Jde to pomalu, pracujeme na nádech, takže každý den jsme schopni uzdravit pouze kousek lodi.
V pozdním odpoledni nasedáme do člunu a míříme na nedalekou pláž. Turisté jsou konečně pryč a my si můžeme užívat opuštěné místo šnorchlováním. Stačilo uplavat pár desítek metrů od břehu a pod hladinou se nám otevírá neskutečně pestrý vodní svět. Desítky druhů ryb hrají všemi barvami a korálové kolonie tvoří úchvatné scenérie plné života a barev. Dokonce jsme zahlédli i albína rejnoka, číhajícího v písku na svou kořist. Příjemně znavení odpočíváme na pláži a plni dojmu se v měděném odlesku zapadajícího slunce vracíme na loď a se sklenkou vína se loučíme s dalším, opět naplno prožitým, krásným dnem. Máme aktuální zprávy od Krondjaaka a Jirky ze Slap, se kterými se v následujících dnech uvidíme.
Ještě za tmy nás probouzí vlnobití a už nezamhouříme oka. Za chvilku začíná svítat a my se těšíme, co nám přinese nový den. V zátoce jsme sami. Počasí vystrašilo ostatní zakotvené lodě a my jako jediní odvážlivci zůstáváme. Jsou to saláti. Vlny neustávají, dneska se s nimi nebudeme na kajaku prát, proto jedeme na pevninu severního ostrova Ko Rok Nai a vydáváme se pěší cestou národního parku k vyhlídce. Po náročném výšlapu se kocháme výhledem na okolí. Cestou zpět si užíváme koupání v krásné laguně a zavítáme do bufíku na dobrý oběd. Opět jsou tu turisté a opět mají připravené jídlo z vlastních zásob. Kolem čtvrté hodiny všichni odjíždí, je klidné moře a slunečno. Nakopáváme člun a vybaveni pruty a věcmi na šnorchlování jedeme do akce. V rybaření se nám nedaří, proto volíme podvodní svět, který opět nezklamal. Je to neskutečná nádhera. Ještě několikrát nahazujeme nástrahu pro ryby a protože se chytají zase jenom ti hnědí hajzlíci s modrými tečkami, dnešní lov vzdáváme. Ještě poslední zastávka na pláži na severním cípu jižního ostrova.
Je to zapomenutý svět. Skály-přecházející v prales, cikády a jen my dva…Slovy jen velmi těžko popsatelná paráda.
Nad námi se hrozivě vynořil černý mrak, takže se raději vracíme, máme otevřenou loď. Do špičky člunu intenzivně naráží temné, ostré vlny. Je to jako ve filmu. Ale už jsme zpět „doma“. Pohodu dobré večeře a vínka narušily podivné zvuky z přídě lodi. S úžasem zjišťujeme, že nechybělo mnoho a vyhákl se muring!!! Úvaz, zajišťující oko lana na vazáku záhadně povolil. Co chybělo a došlo ke katastrofě. Stáli při nás opět všichni svatí. Musíme pro příště na takové věci dávat větší pozor a připijíme našemu andělu strážnému na zdraví.
Dopoledne jedeme protáhnout těla na kajaku objetím severního ostrova Ko Rok Nai. Čeká nás 10 km cesty proti vlnám. Na východní straně ostrova se nám provokativně nabízela k odpočinku osamělá, docela dlouhá, pláž. Nechali jsme se zlákat a odměnou nám byl ráj. Vždycky máme pocit, že prožíváme to nejvíc a pak přijde o stupínek lepší zážitek. Pravdou je, že člověk musí přimhouřit oči nad odpadky, které na pláže vyplaví moře. Když už Thajci provozují výlety na tato krásná místa a turismus je pro ně hlavním zdrojem příjmu, určitě by mohli věnovat pozornost i sběru tohoto harampádí. Je to škoda a kazí to celkový dojem. Odpoledne provětráváme člun a nedaleko lodě šnorchlujeme. Moře je úplně klidné a my můžeme i přímo z lodě pozorovat život pod vodou. Zítra opouštíme tento nádherný ostrov, proto se už dnes připravujeme na odjezd. Navečer k nám pripluli místní rangeři a za pobyt v chráněném parku nás připravili o 500 Bth. 100/lod a 400/osobu. Jelikož přijeli na vypuštěném člunu a my jsme jim vlastně zachránili život, odpustili nám platbu za druhou osobu. Strávili jsme tu neuvěřitelné chvíle.
