Je slunečno a téměř nefouká. Počasí jako stvořené k dobrodružné akci. Ale to bychom snad ani nebyli my, aby šlo vše hladce. Tentokrát nám s kartami nehezky zamíchal muribundus. Každou hodinu je Alešovi hůř a hůř. Je nám jasné, že dnes ani zítra se obrat k lepšímu čekat nedá, proto se rozhodujeme opustit Ko Tangu a Thajsko.
Startujeme motor a špičku lodi směrujeme na jihovýchod do Malaysie. Přesněji řečeno Táňa startuje, míří, kormidluje. Aleš ji dnes, stejně tak jako i v následujících několika dnech moc nepomůže. Spíš naopak. První zastávka je přístav Telaga, odkud jsme naši cestu před sedmi týdny odstartovali. Podobně jako jsme se tady tehdy ze země odhlašovali, tentokrát se musíme odbavit pro vstup. Ještě jsme si ani pořádně nevyhlídli místo pro spuštění kotvy a kde se vzal, tu se vzal, velký, červený gumák a v něm Mirek. Věděli jsme, že by tady měl v tuto dobu kotvit se svou lodí Harmony VI a měli jsme v plánu ho navštívit. Seznámili jsme se předminulé léto na Slapech. Znali jsme se opravdu jen z jednoho večera, skoro vůbec. Obava, že bychom ho třeba nemuseli v přeplněném přístavu najít, případně poznat, se tedy rozplynula dříve, než se vůbec zrodila. Vede nás celkem nekompromisně ke svému muringu, kde se vyvazujeme. Jsme unavení, takže si domlouváme pokec na zítra a loučíme se. Je už večer, v Malajsii o hodinu více, než v Thajsku a my jdeme do postele.
Jelikož Aleše nemoc opravdu odrovnala, celý den jen leží a léčí se. V pondělí jsme sotva vyřídili formality na úřadech, ohledně vstupu do Malajsie a to byla celá naše aktivita. Počasi se změnilo, možná to je přejezdem na jih. Celý den je krásně a nefouká.
Na rozdíl od Thajska, kde si s námi počasí pohrávalo, se tady cítíme jako na rybníce.
Je to i způsobené zátokou, kde kotvíme. Je chráněná i zvenku dvěma malými ostrůvky. Téměř jako na hotelu. Míra nás každý den jezdí kontrolovat. Včera nám i nakoupil, to jsme mu vděční!! Ale už bychom byli radši soběstační. Snad už bude zítra líp!!!!
