Turistický ruch je soustředěn na plážích na západním pobřeží. Název ostrova vychází z označení pro speciální konstrukci určenou ke grilování ryb, zvanou lantan. Až do doby výstavby silnice spojující Krabi s Hat Yai byla Lanta významnou zastávkou pro obchodní lodě.
Noc byla opět divoká, díky špatnému počasí, probdělá :-(. Už si potřebujeme odpočinout, zvedáme kotvu a míříme na Ko-Lantu. Jsme spokojeni, motor funguje, dokonce i počasí tentokrát stojí při nás a my skoro celou cestu plachtíme. Teď ještě vysvitne sluníčko a bude vše dokonalé. Je Štědrý den a my unavení jdeme už po sedmé hodině spát.
- Čas plavby: 4h 20m
Konečně jsme se pořádně vyspali. Bohužel nás přepadla viróza, hlásí špatné počasí, tak se přesunujeme ze severní části ostrova, podél západního pobřeží, směrem na jih.
- Ujetá vzdálenost: 12,7 NM
- Čas plavby: 3h 24m
Ráno si půjčujeme motorku a vyrážíme na prohlídku ostrova Ko-Lanta. Vydáváme se na jižní stranu do Národního parku. Po cestě zastavujeme u příjemné hospůdky s vyhlídkou na celý záliv. Dokonce vidíme na naši lodˇ. V rezervaci si procházíme po upravované stezce asi dvoukilometrový úsek deštného pralesa.
Je to příjemná procházka obzvláště pro milovníky 100% vlhkosti vzduchu a kopců.
Po zhruba hodině chůze nahoru-dolů, jsme dorazili k pláži s majákem a vydali se za doprovodu několika opic, na místní poměry velmi pěkně upraveným parkem, zpět k motorce. Posledních asi dvěstě metrů délkových jsme nastoupali po rozpáleném asfaltu zhruba dvěstě výškových. Je nutno úbytek tekutin v těle neprodleně doplnit a my stavíme v opět příjemné hospůdce na útesu a objednáváme si melounový fresch juice a při té příležitosti si dopřáváme i chutného oběda. Na motorce, která má své nejlepší časy dávno za sebou a technickou by neprošla ani před léty, míříme po jediné silnici na sever, odkud však proti nám nezadržitelně postupuje černá stěna, která nevěstí nic dobrého. Zvedá se vítr, aby nás upozornil, že je nejvyšší čas na otočku.
Odpoledne poprvé zkoušíme náš vánošní dárek-kajak. Je to skvělé, rychlé, zábavné a pro naše těla velmi prospěšné. Máme z něj velkou radost a kupodivu už po pár minutách jedeme plynule a připadáme si na pohled téměř profesionálně. Po dalších, ne více než pěti, minutách jsme schopni se hned zítra postavit na start nejlépe náročnějšího, vytrvalostního závodu. Ze sna nás vytrhuje přijíždějící Fera. Standa s posádkou jsou tady a kotví vedle nás. Cítíme se v bezpečí. Asi v osm se přesouvají do baru na pláž. My zůstáváme na lodi. Brzy ráno chceme zajet na vodopád a necháváme si ještě otevřenou možnost, přesunout se po poledni na sousední Ko Kradan, který je vzdálený ca 16NM a plavba by nám neměla zabrat o moc více, než tři hodiny na motor nebo čtyři na plachty. Vše rozhodneme ráno podle aktuálního počasí, ale předpověď neslibuje žádné zázraky. Spíš naopak.
Noc byla pekelná. A to jsme si mysleli, že už máme spánek na moři po bohatých zkušenostech s vlnobitím zmáknutý. Chyba lávky. Po půlnoci nás probudilo vrzání lodě a cinkání padajícího nádobí. V této situaci se nedá vůbec nic dělat, než kontrolovat pohyb lodi vůči okolí a doufat, že kotva vydrží na svém místě, stejně tak jako i kotvy lodí okolo nás. K ránu se situace uklidnila a my jsme alespoň na pár hodin upadli do bezvědomí. I když slibovala předpověď na dnešní den velké srážky, nespadla z nebe ani kapka. Alespoň jsme si mohli v klidu na nové Hondě prohlídnout zbytek ostrova. Hned ráno jsme vyrazili na vodopád. Poslední úsek cesty, asi 2 km, je nutné zdolat pěšky ušlapanou stezku lesem a brodit potokem. Za půl hodiny jsme na místě. Vodopád nebyl velký, ale místo bylo příjemné, komorní. A celou dobu jsme tam byli úplně sami!!! Neuvěřitelné a krásné a sprcha z výšky padající studené vody nám byla odměnou za vynaloženou námahu. Cestou zpět jsme již potkávali procesí lidí, kteří měli také na toto místo spadeno.
Dalším zajímavým místem byl Old Town na východním pobřeží ostrova. To bylo ono, to je to vyhledávané Thajsko!! Jedna strana – obydlená část místním obyvatelstvem, druhá strana – hospůdky a obchůdky, příjemné, nehlučné, pohodové. Konečně jsme měli pocit, že nás nikdo nechce oškubat.
Dnes jsme poprvé vyzkoušeli thajské zdravotnictví. Alešovi se na chodidle objevila červená, vystouplá, žíla, která se den ode dne prodlužovala ke kotníku, …nad kotník…. Mysleli jsme si, že by mohlo jít o otravu krve. Naštěstí se nám to nepotvrdilo, má tam červa. Fuuuj!!! Bleee!! Pro místní poměry nic neobvyklého, jak nám sdělila místní doktorka. Stačí dva prášky denně po dobu tří dnů a mastička a problém bude vyřešený. Červ se rozpustí. Do těla se Alešovi dostal přes odřenou nohu na pláži, kde pravděpodobně bosý našlápl výkal od kočky. Důvěra v tuto její sebejistou prognózu vzala lehce za své poté, kdy s ledovým klidem konstatovala, že Českou republiku dobře zná a že je to tam, kde moc nejezdíme na motorkách, protože máme všichni auta…
