Už to bylo na Phuketu dlouhé a těšili jsme se na dnešní přejezd na ostrov Ko Yao Yai.
I když máme s tímto ostrovem spojenou noční můru, přece jenom překonáváme odpor a vracíme se, abychom ostrov lépe poznali. Máme už jen několik dní platná thajská víza a moc míst k výběru, kam se ještě podívat, není.
Cestou nám hodně foukalo a byly velké vlny. Chvílemi to s námi pořádně házelo a nárazově foukalo až 30 uzlů. Do toho ještě začalo pršet. Nebyla to úplně šťastná plavba, ale když jsme dorazili na místo, přivítalo nás sluníčko :o). Začíná se stmívat, dnes už zůstaneme na lodi. Další den byl úplně první, kdy sluníčko nevysvitlo vůbec. Alespoň jsme si od něj odpočinuli. Dokonce nám bylo v jeden moment i zima. Kotvíme pár stovek metrů od našeho tragického místa a kromě místních člunů jsme tu sami. Půjčujeme si motorku a vyrážíme na průzkum. Cesta se mění z betonové na prašnou a je po obou stranách lemovaná kaučukovníkovými plantážemi, které poskytují příjemný stín. Vzduch je nasycen omamnou vůní koření. Je to úplně jiný svět. Jak už jsme si v Thajsku všimli, u každého obydlí jsou tady místo hlídacích psů v módě hlídací kohouti. Jako u nás má každý pes svou dřevěnou boudu, má tady každý kohout svou proutěnou chajdu.
Dojeli jsme skoro až na severní cíp ostrova, ale počasí nám nepřeje. Dál na severu se tvoří velká bouřka, tak se raději vracíme zpět. Ještě projíždíme jih ostrova a procházíme zapomenuté pláže. Je velký odliv, rybářské loďky sedí na bahně, moře je daleko. Přímo na pláži, kde kotvíme, mají Češi – Dive centrum. Dozvídáme se, že před 14 dny tu došlo k vykradení několika lodí, což je stejný čas, kdy to potkalo i nás. Musíme zamykat – i na malou chvíli a dávat velký pozor. Bohužel to vrhá na Thajce špatný pohled, ale toto zlo tu údajně způsobují turisté a zaměstnanci resortů, kteří sem přišli z okolních zemí.
Už nejsme sami, kolem nás kotví několik dalších lodí. Ráno máme úplně vybité baterky. Bohužel nemůžeme nastartovat ani motor, ani generátor. Jdeme pro pomoc na pláž, do českého dive centra. Ujímá se nás Tomáš a baterky nám dobije. Navíc ukazuje, jak s nimi manipulovat a jak je udržovat. Odpoledne chceme jet na pevninu. Je velký odliv, ale i tak to riskneme. Stále nejsme dostatečně poučení. Několik desítek metrů před pláží už nám sahá voda pouze po kotníky, snažíme se dostat člun přes korály, ale není možné pokračovat dál. Vracíme se tedy s nepořízenou zpátky na loď a trpělivě čekáme na příliv. Navečer už je cesta na břeh volná, projíždíme opět sever ostrova, dáváme si večeři a vracíme se zpět. Do poklidného večera si to k naší lodi přirazil Tomáš na kajaku, v pokročilém stavu „unavenosti“. Debata se vedla zcela v jeho režii, vyslechli jsme si několikrát ty stejné věci a my jsme byli nakonec rádi, že nás opouští. Samozřejmě při nastupovani na kajak ztratil balanc, který už dávno neměl a spadl do vody. Pomoc „nepotřeboval“, chvíli se plácal a nakonec odpádloval. Raději jsme ho, připraveni hned pomoci, sledovali až na břeh, ale dal to i bez nás a my si definitivne oddychli. I přes tento kousek ironie mu samozřejmě moc děkujeme za pomoc, kterou mu kdykoli rádi oplatíme.
