Ko Yao má dva hlavní ostrovy: Ko Yao Yai („Ostrov dlouhý velký“) a Ko Yao Noi („Ostrov dlouhý malý“). Leží v Andamanském moři mezi Phuketem a Krabi.
Cestu na další ostrov si užíváme. Panuje výborná nálada, lehce popíjíme a je nám krásně. Kotvíme v jihovýchodní části ostrova. Navigace hlásí poblíž restauraci. Blíží se večer a my vyrážíme do „města“. Vítá nás cedule WELCOME TO. Pro nás je to dobrá zprava, narazili jsme na civilizaci. Míjíme resort na pláži a pokračujeme asfaltkou dál do vnitra. Asi po půl hodině chůze jsme pravděpodobně v centru. Jsme hladoví, ani se nesnažíme jít dál a hned v první hospůdce zastavujeme. Je muslimská, tudiž to bude dnes bez piva. Těšíme se na jídlo. Obsluha se vynořuje po necelé hodině, pití donesli hned, bohužel k objednávce jídla nedošlo. Už se nikdo neobjevil. Vlezeme jim téměř do „kuchyně“, platíme za drink a vracíme se zpět k pláži, kde je šance se najíst. Nakonec jsme seděli u pláže, jídlo výborné a jako bonus i pivo. Dozvídáme se, že tento ostrov je skoro celý muslimský, což nám k Thajsku úplně nesedí, ale pomalu si na to začínáme zvykat.
Je před půlnocí a začíná pršet. V okamžiku velká průtrž, žení se všichni čerti. Máme na lodi otevřené lukny. Potřebujeme se co nejrychleji dostat zpátky. Jsme promoklí na kost, včetně batohu, kde máme veškerou elektroniku. Počítač, tablet, mobily a foťák. Na lodi je potopa. Vše se snažíme vysušit. Doufáme, že je to jen zlý sen a ráno bude všechno v pořádku a hlavně funkční. Bohužel nebylo. Veškerá elektronika je pryč. Říkáme si, že nás nic horšího už potkat nemůže. Omyl!
Zjišťujeme, že než jsme se promočení vrátili na loď, vykradli nás.
Peníze, hodinky, dokonce i rybářské pruty. Je nám zle! Ještě se potápíme s nadějí, že jsou pruty pod vodou, ale voda je kalná a na dno nedohlédneme. Zato naše zraky s hrůzou visí na spodku lodi. Kormidlo je ohlodané, kýl taky a ten je možná i nalomený. Teď už chybí jen díra v lodi. Jelikož s podobnou situaci nemáme žádné zkušenosti, nevíme, zda je poškození natolik vážné, abychom mohli bezpečně pokračovat v plavbě. Ale co tady, musíme se vrátit na Phuket, na Chalong, kde nám dají loď dohromady. A protože ještě nejsme úplně zhroucení, těsně před zakotvením v zátoce na Phuketu sedáme na mělčinu. To už byla poslední kapka. Naštěstí na Chalongu nejsou korály, ale bahno, tudíž jsme se z toho tentokrát dostali bez sebemenší újmy. Jediným zábleskem radosti a spásou těchto dvou dnů je setkání se Standou. Naším andělem strážným!!!
