Penang je malý malajský ostrůvek na němž nás čeká příjemné rovníkové podnebí. Ideální je k výletům na kole. My tady musíme hlavně zařídít thajská víza.
14.11.2014
Ráno je to těžké, ale vstáváme a vyrážíme na letiště. Let trvá jen půl hodiny, je to fofr :o). Taxíkem se necháme vézt na Thajskou ambasádu. Po cestě se musíme vyfotit, fotky nemáme. Na ambasádu jsme dorazili v 11:40. Je zavřeno, v pátek pracují jen do 11:30. Nikdo se s námi nebaví. Co teď? Vyřízení víz trvá jeden den, takže i kdybychom dnes dorazili včas, můžeme si víza vyzvednout až v pondělí. Přes víkend se nepracuje. Tyto detaily jsme si vůbec neuvědomili a vracíme se s nepořízenou. Jedeme na hotel, dáváme si “20”. Večer se jdeme projít George town, hlavmí město Penangu. Je to zážitek!! Prošli jsme čínskou čtvrť a malou Indii. Máme hlad, když úplnou náhodou před námi stojí Paradise food. Je to obrovská hala s plno stoly a rychlým občerstvením. Není tu úplně levno. Za 6 krevetek jsme v přepočtu zaplatili 300 Kč.
15.11.2014
Budík nenastavujeme, není kam spěchat. Zpáteční letadlo letí až v pět odpoledne. Na snídani jdeme do místní restaurace vedle hotelu. Jde o Číňany, rybárnu. Necháváme si doporučit jídlo. Jak jinak, než že nám přinesou asi to nejdražší. Větší tácek a na něm hromada skleněných nudlí a platýs. Dostáváme misku s horkou vodou, kde si muslime “převařit” talířky a příbory. Po nudlích máme hlad a tato snídaně nás vyšla na necelé 400 Kč.
V Penangu jsme se odhlásili z hotelu a nechali se zavézt do speciálního obchodu pro potápění a rybaření. Zrovna slavili výročí založení firmy a při té příležitosti 60% slevy. Paráda :o). Původně jsme jeli jen pro masku, ploutve a šnorchl, ale nakonec jsme koupili kompletní vybavení pro diving pro nás oba – tedy až na láhve a závaží, které jsme samozřejmě nechtěli tahat do letadla. Automatiky a další důležité součásti jsme vzali ty nejlepší – údajně špičku na trhu a nové modely a technologie…Neumíme to posoudit, ale extra jsme se ptali a prodavač nás ujišťoval, že s tímhle se nežertuje, je to otázka zdraví a života a on sám je potápěč a všemu dobře rozumí. Tak doufáme, že jsme si nenaběhli. Čas rychle běží, už musíme na letiště. Na lodi nás čekalo překvapení. Dárek od Murraye – kanystry a vlajky. Chceme mu vše zaplatit, ale nikdo tu není. Ani Standa s kamarády. To nás netěší, máme spoustu otázek ohledně plachtění a začátečníkům se hodí každá rada. Snad se s ním ještě uvidíme.
