Nelehká a poslední plavba této sezóny. Asi ve dvě hodiny odpoledne máme vyřízeno všechno papírování, které je nutné pro opuštění Indonésie. Konečně je únavná procedura za námi a vyrážíme na zpáteční cestu do Malajsie.
Celé odpoledne se nad námi honí mraky, doprovází nás větší vlny a vítr, ale všechno docela dobře zvládáme. Musíme dávat velký pozor, protože už od začátku cesty křižujeme plavební dráhu obchodních lodí a to se nezmění téměř celou cestu. Jsme už dávno v mezinárodních vodách 100 NM od Indonésie, když nás dojíždí velká rybářská loď. Už z dálky na nás volají, jestli nemáme zájem koupit pár ryb. Tuto zkušenost už máme, ale vždy to byli maximálně dva ,tři rybáři na malé loďce blízko ostrova. Tentokrát je na palubě asi 20 rozdováděných chlapíků, takže pro jistotu odmítavými gesty naznačujeme, že zájem nemáme. To je však popudilo a začali na nás najíždět a hulákat. Proti několikrát větší lodi se silnými motory bychom neměli pražádnou šanci nehledě na to, že my jsme na lodi jen dva. Měli jsme srdce až v krku a změnili kurz na opačnou stranu v naději, že je tím odradíme. Chvíli nás pronásledovali, ale pak se vrátili ke svému směru. Nebylo nám z této zkušenosti vůbec dobře, protože jediné naše zbraně jsou kuchyňské nože a harpuna. První noc jsme snad ani nespali, počasí nebylo nejpříznivější a my doufali, že druhý den bude líp. Nestalo se.
Od rozednění sluníčko nevysvitlo a nad námi se honily hrůzostrašné mraky. Odpoledne nás bouřka dostihla. Ze všech stran černo, takže ani nebylo kam uhnout. V našem kurzu v horizontu 180 stupňů se začala formovat bouře, která se velmi rychle přibližovala. V dáli jsme pozorovali velkou obchodní loď, která se snažila bouřce vyhnout, ale najednou nám zmizela přímo před očima. Během chvilky to začalo s plnou parádou. Rychlost větru 50 uzlů, déšť nás bičuje ze všech stran, viditelnost pár metrů. Otáčíme loď po větru, což znamenalo úplně opačný směr – zpět do Indonésie. Zezadu nás dohání několikametrové vlny. Začíná nám být zima. Vyrábíme si z pytlů na odpadky nepromokavé „pončo“, které nás alespoň trochu chrání. Když lehce vítr ustoupil, snažili jsme se vrátit na kurz, bohužel stále nulová šance k pohybu vpřed. Nemáme bouřkovou plachtu a máme strach, že by se nám plachty mohly potrhat. Jiná možnost ale není a my na kousíčky plachet nabíráme rychlost i přijatelnější směr. Doufáme, že to plachty vydrží. Po několika hodinách už jsme ve správném kurzu a plujeme rychlostí něco málo přes 3 uzle. Alespoň nestojíme na místě. Tato situace trvala po zbytek dne a celou noc. Přestala nám fungovat vysílačka. Zřejmě elektrický výboj v bouřce. Tímto jsme odkázáni sami na sebe, jelikož se nikam ani nedovoláme. Sice ještě máme světlice, bohužel pořád bez pistole. Další den už bylo počasí klidnější, i když houpání neustávalo. Jakžtakž jsme se na střídačku prospali až třetí noc.
Tato cesta byla opravdu náročná a my jsme si vyzkoušeli, jaké další potíže nás mohou na oceánu potkat.
Jsme v cíli! Před polednem, v sobotu 25.4., jsme zakotvili v maríně na Rebaku. Cesta zpět nám trvala oproti plánu o více než 20 hodin déle. Máme skoro prázdnou nádrž a prázdné jsou i všechny kanystry. A tak nám spadl kámen ze srdce, že jsme ve zdraví dorazili.
- Ujetá vzdálenost: 282 NM
- Celkový čas: 68h 20m
Zbytek dne nejsme schopni nic kloudného tvořit, odpočíváme a zpětně si přehráváme zásadní okamžiky této dramatické cesty. Blíží se večer, pochrupujeme na lodi, …. budí nás neodbytní komáři. A je to tady… ale jsme na ně připraveni. Vybalujeme spreje, spirály a svíčky a nedáváme jim šanci nás „zaživa sežrat“
26.4.2015
Neděle, půjčujeme si auto a celý den trávíme na ostrově. Loď jsme si nechali v maríně vytáhnout na suchý dok. Teprve teď detailně prohlížíme spodek lodi a každé „škrábnutí“ nám připomíná svoji historku. Opraváři stav naší lodě nevidí tak tragicky, jako my. Tudíž jim věříme a domlouváme předběžně všechny opravy. Ani nevíme, jak loď připravit na dlouhých šest měsíců stání. Největší pohroma je tu vlhkost a s ní spojená plíseň. Dokonce jsme po pár měsících pobytu mimo Malajsii vytáhli uschovaný balíček místních bankovek … a k našemu velkému překvapení, úplně zplesnivěly. Takže každou otřít a pak v síťce vysušit. Lodičku opouštíme umytou, vydezinfikovanou a odsolenou.
